KAPITOLA DESÁTÁ
KAPITOLA DESÁTÁ – DETERMINATIO EST NEGATIO*
„Ale Severusi, opravdu by nebylo na škodu, kdybychom se – alespoň rámcově – dozvěděli, proč Harry…“
Ředitel zíral na svou zástupkyni s mrazivým pohledem, což bylo zjevně víc než marné. Minerva měla obdivuhodnou vytrvalost a kuráž. Zdálo se, že na ni by byl i parní válec krátký.
„Ne,“ odtušil Snape ledově přímo doprostřed dalšího z mnoha přesvědčovacích souvětí, „iracionalita chování pana Pottera je sice jev vskutku velmi zajímavý, ale leda tak pro Oddělení poruch kouzelnické psychiky u sv. Munga.“
Minerva nasadila jeden ze svých výchovných pohledů. „Severusi… mám o něj strach. S nikým nemluvil, nic nevysvětlil… znám ho přes deset let, tohle mu není podobné. A vy se nechovejte jako malé dítě,“ dodala a její oči bodaly jako jehelníček. Tedy… zřejmě by bodaly všechny okolo, ale Severuse Snapea nikoli.
„Kolegyně, měl jsem dojem, že na vychovávání máte celou vaši chrabrou kolej, tak to laskavě nezkoušejte na mě. A pokud nemáte nic jiného…“ dodal významně a sklonil pohled ke kopci pergamenů na svém stole.
Minerva byla osoba moudrá, ačkoli to bylo zřejmě to poslední, co by o ní Snape momentálně řekl. A tak poznala, přes co už vlak nejede.
„No, snad jen…“
Severus v duchu zaúpěl.
„Napadlo mě, že bychom měli najít někoho, kdo by přebral Harryho povinnosti dřív, než vy sám se z toho zblázníte.“
Teď pro změnu nevěděl, zda se urazit nebo – jen sám pro sebe, samozřejmě – mírně ocenit projevenou starostlivost, či co to bylo.
„A kdo to má být?“ poptal se rezignovaně s jasným vědomím, že ono spojení „měli bychom“ vlastně znamená – „už jsem se o to postarala“.
Taky že ano. Profesorka se po této otázce nadšeně zavrtěla na židli a prohlásila:
„No, napadl mě Filius…“
Severus prudce vzhlédl a tiše sykl. „To myslíte vážně?“ vypadlo z něj s neskrývaným podrážděním, „myslíte toho Filiuse, kterého znám já? Kratiknot, který těm tupcům proběhne přímo pod namířenými hůlkami, takže se během pár minut navzájem zmrzačí a on jediný z toho vyvázne v kuse prostě proto, že kouzla budou létat moc vysoko na to, aby ho mohla zasáhnout?“
Minerva znechuceně mlaskla. Takhle to znělo opravdu…
„Přeháníte. Je to vynikající kouzelník a…“
Snape rozhodil ruce. „Skutečně? Přeháním? Vám asi nedochází, kolegyně, že nejde ani tak o to, jaký je nebo není kouzelník, jako o skutečnost, že nedokáže ve třídě udržet naživu nikoho kromě sebe. Řekl jsem to dost jasně?“
Ke konci svého proslovu už, nakloněn přes stůl k Minervě, nevraživě vrčel, nicméně žena mu svým pohledem víc než konkurovala.
„Jak myslíte. Jen se strhejte.“
Zatímco s grácií sobě vlastní odcházela, vyprovázelo ji další výhružné vrčení.
------------------
Harry rukama pevně objímal keramický hrneček a zíral před sebe. Strávil v této pozici už několik minut a nezdálo se, že by se v dohledné době chystal pohnout.
„Harry?“ ozvalo se za jeho zády opatrně, na což oslovený nereagoval. Neville tedy obešel křeslo a postavil se Harrymu přímo do zorného pole.
„Harry, je půl jedné ráno, jdi spát.“
Nic. Až natažená ruka, kmitající před mužovým obličejem, vzbudila nějakou reakci. „Cože?“
„Je pozdě, jdi spát,“ zopakoval Neville trpělivě a kývl hlavou k ložnici pro hosty.
Harryho zrak se pro změnu upřel na zbytek čaje v jeho rukách. „Nemůžu spát. Asi jsi do toho měl přidat něco ostřejšího,“ pronesl tiše a pokynul hrnkem Nevillovým směrem. Ten si jen povzdychl.
„Ráno moudřejší večera, víš? Někde tady mám levanduli, jestli ti to…“ spustil snaživě při zmateném rozhlížení po zmíněné bylině, což přerušilo Harryho napůl ironické, napůl velmi mírně hysterické, zasmání. „Neville – poslouchal jsi mě v několika posledních hodinách? Zahodil jsem obě práce, odešel od všeho blízkého a všech blízkých, co mi ještě zbyli, a nechal si převrátit život naruby něčím, co se víc než podezřele podobalo sexu s chlapem a abych to korunoval, tak ne s ledajakým chlapem, ale se Snapem. A ty mi nabízíš… levanduli?!“ úměrně se zvyšujícím se počtem slov, které z Pottera vypadly, se zvyšoval i jeho hlas, ačkoli ani ke konci nepřekročil mez kontrolovatelnosti.
Chudák Neville. „No… nic nemůže být horší než Voldemort, ne?“
Pokus o zlehčení situace nevyšel. „Jenže v jeho případě jsem věděl, že buď ho zabiju a bude klid, nebo zabije on mě a tím nastane… taky klid – tedy pro mě. Tady nevím…“ prudké máchnutí rukou, „nic.“
Po víc než rozpačitém pohledu, který za svůj proslov obdržel, dodal s povzdechem:
„Já vím… pro změnu vím, že je pitomost srovnávat osobní problémy s problémy typu Voldemort, ale… já ani nevím, kdo jsem.“
„A proto ti říkám, že je ráno moudřejší…“
Harry protočil oči. Věděl, že jeho chování má do ukázkového na míle daleko, ale taky věděl, že muž stojící nad ním je přítel – se vším, co k tomu patří.
„Dobrá, dobrá… jdu si lehnout,“ opáčil poraženecky, odložil hrníček a vstal.
„Dobrou noc.“
Ustaraný hlas mu odpověděl: „Dobrou, Harry.“
----------------------
O pár dní později měl Severus skutečně pocit, že se „strhá“. Je zajímavé, jak rychle si člověk odvykne na větší zátěž a sklouzne do volnějšího tempa – jen obráceně to jaksi nefunguje. Na Mistrově stole se kupily eseje, testy ze dvou předmětů, ministerská korespondence a další, velmi „důležité“ papíry k vyřízení se, pro jistotu, krčily ve vysokém komínku vedle stolu, kde aktivně předstíraly, že tam vlastně vůbec nejsou – škoda, že jen dočasně.
Snapeův duševní stav se přitom dal popsat jako nevalný – z více důvodů. Což se samozřejmě promítlo do jeho způsobu vedení (nejen) výuky – tento týden byla četnost vrčení na stupnici zhruba v místě dvě stě procent – tedy pokud by stupnice s takovýmto číslem vůbec existovala. Už i učitelský sbor se preventivně snažil působit neviditelně a měl tu nezměrnou výhodu, že na rozdíl od studentů mohl ve většině případů z dosahu ředitele rychle zmizet. Dokonce ani Minerva si netroufla spustit další ze svých proslovů, a s hluboce zadumaným výrazem obcházela pohybující se černou záplavu obloukem. Když zhruba tři týdny po Harryho odchodu obdržela nepříliš dlouhý, ale vše podstatného obsahující dopis, naskočil jí na tváři úsměv á la děcko vidí vánoční stromeček, který jí vydržel po několik hodin, což zejména ředitele vytáčelo k ještě větší nepříčetnosti.
„Rád bych věděl, kolegyně,“ spustil Snape u oběda, na který se výjimečně dostavil - snad proto byla Síň tak ztichlá, že bylo slyšet každé cinknutí příborů, „z jakého důvodu se šklebíte jako idiot?“
Nezdvořilé vyjádření Minervin úsměv mírně utlumilo, ovšem jen na okamžik.
„Mám dnes jen dobrou náladu, Severusi. Mohl byste to někdy taky zkusit,“ opáčila klidně, aniž by se přestala věnovat svému masu. Její mírně provokativní poznámka měla za následek, že nalevo i napravo od ní vše strnulo. Snape lehce otočil hlavu jejím směrem, nehybně se na ni zadíval, pak pootevřel ústa, jakoby chtěl něco velmi poučného sdělit, načež je zase zavřel, odhodil příbor, prudce vstal a bez jediného slova odvlál pryč – samozřejmě s neodpustitelným třísknutím dveří za učitelským stolem.
Zatímco většina profesorů se na zástupkyni obrátila s částečně tázavým, částečně obdivným pohledem, čemuž aktérka nevěnovala nejmenší pozornost a tvářila se jako by nic, místností se rozlehl její typický šum s rychlostí, s jakým otočíte tlačítkem hlasitosti na mudlovských přístrojích.
-----------------------
„Víš, opravdu mám pocit, že by ses do toho neměl tak pokládat,“ pronesl Neville asertivně a dál se probíral změtí několika květináčů. Harry, který doteď mlčky pozoroval jeho kmitající ruce, stočil pohled k jeho tváři.
„Chceš mi tím naznačit něco konkrétního?“
„Ani ne. Snad jen to, že jsi tady už několik týdnů, což je samozřejmě v pořádku, ale za tu dobu jsi nepřišel vůbec na nic, nedošel k žádnému závěru a tvé myšlenkové pochody se stávají čím dál tím depresivnějšími. Sakra, Harry! Kouzelnická společnost nebere homosexualitu jako něco divného – vždyť se podívej, kolik různých tvorů máme.“
Potter, tak jak bylo v poslední době jeho dobrým zvykem, opáčil s umíněností tvrdohlavého dítěte: „Já nechci být homosexuál.“
Neville se narovnal, svíraje jakousi bylinu, kterou právě vytáhl z květináče, hraně zalomil rukama, až několik kousků hlíny odlétlo stranou, „Obávám se, že to není něco, co si vybereš.“
Nesprávná poznámka, jak se ukázalo vzápětí.
„Což je jen něco, co mě ještě víc štve. Většinu svého života jsem si nemohl vybrat…“
„No dobře, tak si vyber – můžeš to popřít a tvářit se, že ženská populace je pro tebe středem vesmíru.“
Harry po něm vrhl jeden z mnoha znechucených pohledů, které si v posledních týdnech aktivně procvičil, s podrážděným zvukem, který víc než cokoli jiného připomínal Snapeovo vrčení, se zvedl a odkráčel pryč.
Neville protočil oči. Jestli jeho dopis brzy nesplní účel, asi budou mít oba ještě větší problém, než mají teď.
A/N: Nejdřív jsem si celou tu záležitost s Harryho odchodem, útěkem (pojmenujte to jak chcete), představovala jinak. Když mě napadlo, že se uchýlí k Nevillovi, nepřišlo mi důležité přidávat hned další vysvětlující poznámky typu - kde jsou, proč zrovna k němu atd. Možná se něco z toho následně v ději objeví, ale pokud ne, povídce to snad nijak neublíží.
*= Vymezení znamená popření – výrok nizozemského filozofa Benedikta Spinozy. Rozumí se – popření jiných možností.
Komentáře
Přehled komentářů
Ketrin - moc děkuju. Popis Severuse, ležícího v jeho prázdné a osamělé posteli se mi moc líbí. Leč obávám se, že Severusovy myšlenky jsou nám ještě záhadou a chvilku budou. Snad jsi se další kapitoly dočkala brzy. :-)
=oD
(Ketrin_b, 21. 11. 2010 21:50)oooh opět úžasné ... už se moc těším na pokráčko, na další kapču...i na ten střed Severuse a Harryho...Minerva?, je prostě Minerva :D by mě zajímalo co že to ten Nevil psal.... a já si myslela že už v téhle se dočkám jak Severus leží ve své prázdné studené posteli a rozjímá cože se to stalo... tenkrát :D a kdy si konečně uvědomí, že chce mít Harryho u sebe :D
:-)
(ASISI, 12. 11. 2010 18:00)
Gigi - :-) líbí se mi to spojení "malý aktivní donašeč", je trefné. Já se jen obávám, že konfrrontace těch dvou bude momentálně víc než nebezpečná kdekoli. Děkuji za komentář.
sambo - děkuji za kometnář, ráda tě tady vidím. Co se toho faktu o nedopsanosti týká, hodně věcí bylo vysvětleno na našich druhých stránkách, pravda. Nicméně já nejsem autor, který by čtenářům případné věci alespoń rámcově nevysvětlil a pokud je to jen trochu možné, nenechávám za sebou nedokončené povídky. :-) Na tvé komentáře se tedy zase těším já.
....
(samba, 11. 11. 2010 9:29)Ahoj před časem jsem začla číst Zda smím jít blíž a Osudy.Myslela jsem si, že zůstanou nedopsaný,nevěděla jsem co se děje,jestli ztráta můzy,nebo nedostatek času.Udělala jsi mi velikou radost a já slibuji ,že budu komentovat.Ještě víc vzteklí Severus než obvykle ! Br! Nevile jako vrba a zároveň zoufale píšící dopis,protože to už nemůže s Harrym vydržet.(dost dobrý) No a vysmátá Minevra je třešníčkou.Díky A moc se těším.
Opět... :)
(Gigi..., 9. 11. 2010 20:20)úžasné... :D tak Neville je malý aktivní donašeč? bezva... těším se na další... jen ať už se ti dva zkonfrontují... a pěkně někde na veřejném místě, aby po sobě nemohli příliš štěkat a metat kletby... :) moc děkuji za kapču...
:-)
(ASISI, 22. 11. 2010 21:08)